Programovali jsme na strojírenském veletrhu

V rámci 53. mezinárodního strojírenského veletrhu, pořádaného souběžně s 6. mezinárodním veletrhem dopravy a logistiky na brněnském výstavišti zorganizoval Svaz strojírenské technologie třetí ročník soutěže v programování CNC obráběcích strojů, tentokrát i za účasti technologů – programátorů SPŠ Tábor. Soutěž byla určena studentům středních technických škol a učilišť.

Letošní rozsah soutěže byl velmi podobný tomu loňskému. Studenti si mohli vybrat ze tří řídicích systémů.  Zvolit si mohli rovněž technologii, ve které budou soutěžit. Pro frézování připadaly do úvahy systémy Heidenhain nebo Siemens. Kdo dal přednost soustružení, ten měl k dispozici systém Fanuc.

Průběh soutěže dokumentují následující řádky z pera jednoho z našich soutěžících.

Na den 5. října 2011 jsme byli přihlášeni do soutěže v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Na tuto soutěž jsme jeli na Mezinárodní strojírenský veletrh do Brna.  Už začátek dne napovídal, že tento den bude opravdu obtížný. Brzký odjezd ještě za tmy v 7:15 byl pro mnoho účastníků tvrdým oříškem. Cestou do Brna jsme ještě ladili formu v programování.

Hned po příjezdu jsme dostali lístky a vyrazili jsme do pavilonu A1, kde se soutěž odehrávala. U informací nám bylo řečeno, že si máme obléct reprezentační školní trička. Převlékání u vchodu do pavilonu před davy proudících lidí vyvolávalo značný ohlas. Po příchodu na stanoviště jsme se zapsali do prezenční knihy, kde nám byla přidělena stanoviště. I když jsme měli malé zpoždění, stále jsme byli prvním družstvem na místě.

Naše škola obsadila první tři stanoviště po dvojicích: 1) Motalík Jakub, Lukáš Šteinochr, 2) Vlastimil Šíbal, Vojtěch Fáber, 3) Jan Habich, Josef Vítů. Jakmile se zaplnila i zbylá stanoviště účastníky z ostatních škol, byly nám rozdány výkresy a požadavky na součást. Maximální čas na programování byl stanoven na 70 minut. Již po 40 minutách s nosem královsky zdviženým a naprosto jistou tváři odevzdal své dílo první ze soutěžících. Po kontrole rozhodčími byl ovšem jeho program shledán nevyhovujícím.

Poté se nějaký čas nic nedělo, všichni soutěžící byli plně soustředění na programování své součásti. Přesto ne všichni vydrželi až do konce vymezeného časového limitu. Některé zradil program, jiní v něm neuměli pracovat a byli i tací, co to raději vzdali. A tak v boji o první místo pokračovali soutěžící jen na stanovišti číslo 1 (naši dva zástupci) a číslo 6.

Bojovali jsme s plným nasazením a se všemi vědomostmi, co jsme si přivezli do Brna. Bohužel v rozhodující okamžik i nás nechal program na holičkách, když odmítl vykonat cyklus, který mu byl uložen. Po bleskové dohodě jsme zvolili starou osvědčenou metodu Mikroprog F – style. Toto zdržení nás stálo vítězství, protože jsme odevzdali program o necelých deset minut déle než poslední konkurent, který nám mezi soutěžícími zbyl.

Přestože naše znalosti Heidenhainu byly z větší části teoretické (ve škole využíváme jiný systém), dokázali jsme držet krok a zařadili jsme se mezi nejlepší. Cena na nás už ale nezbyla. O něco rychlejší vítěz totiž získal digitální fotoaparát a jeho program byl využit na blízkém CNC stroji. My si ovšem z Brna odvážíme kromě školních triček bohaté zkušenosti. A taky už víme, jak na Heidenhain. 

(gau)

(fofo Lukáš Forejt, třída 2S)