Strojaři na průzkumu husitského podsvětí

V pátek 18. 1. 2011 jsme se byli podívat se třídou v táborském Husitském muzeu, kam nás paní učitelka k radosti všech zúčastněných zavedla na naprosto postačující čtyři hodiny. Ale teď k popisu celé akce: jen co jsme se dobelhali k budově muzea a vyčkali na vyřízení všech nutných formalit, vyfasovali jsme všichni bílé permonické helmy, aby k úrazu nepřišla ani jedna z cca 30 prázdných lebek (vyjma lebky paní učitelky, ta je samozřejmě plná), a vydali jsme se na mírně dobrodružnou procházku táborským podzemím, které je tvořeno nízkými, úzkými, velmi chladnými sklepy s křivými podlahami, kde na člověka dýchne neopakovatelná atmosféra středověku až raného novověku.

Tyto sklepy mají také velkou výhodu, jsou totiž naprosto havětiprosté, takže se tam nemusí bát jít ani ten největší „musofob". Když jsme opustili sklepení, podotýkám, že přesně na opačné straně náměstí, než jsme do něj vlezli, tak jsme se skoro všichni promenádovali přes celé otevřené prostranství s helmičkami na hlavě, což byl taktéž neopakovatelný zážitek. Udělali jsme si společnou fotku v již zmíněných ochranných pomůckách na důkaz toho, že jsme všichni ve zdraví a v celku přežili exkurzi.

Následně jsme helmy odevzdali průvodkyni a byl nám promítnut zajímavý film o historii husitů, který se první minutu jevil jako 3D, z tohoto důvodu se nadpoloviční většina drahých spolužáků velmi podivovala tomu, že jsme nedostali také 3D brýle. Naštěstí byl film normální, takže jsme mohli pokračovat dál v jeho sledování bez rizika jakékoliv zdravotní či jiné újmy.

Pak  jsme přešli k prohlídce samotné expozice, která se sestávala z pseudobunkru s mluvícími husitskými radikály, kteří touto nenásilnou cestou vštěpovali nic netušícím dítkám své extremistické názory. Dále se zde v omezeném množství vyskytovaly dobové písemnosti a překlady některých Husových děl, zato však v hojné míře podivné komiksy a mrňavé dírky do zdi, u kterých si člověk málem zlámal hřbet a zničil oči, jak se urputně snažil zjistit, co za nimi je.

Další místnost byla plně věnována husitskému boji. K vyzkoušení na vlastní fyziognomii zde byla ultralehká bojová drátěná košile, dále ke zhlédnutí krátké filmy o zbraních a v rohu figury v životní velikosti nabíjející dělo, přičemž jedna z nich měla na hlavě parádní pekáč, který si jeden nejmenovaný spolužák dokonce vyzkoušel a následně seznal, že se mu tak líbí, že se asi stane husitou, jen aby tuto nádheru mohl nosit každý den. V této místnosti byly také dvě dělové koule určené k tomu, aby si s nimi návštěvníci, jeden pěkně po druhém, vyrobili kýlu. Do výčtu zajímavostí této úchvatné expozice nesmíme zapomenout uvést ani královský trůn v jedné z dalších místností, který byl tak tvrdý, že si polovina třídy přeseděla kostrč, když ho zkoušela, dále asi 30 obrazů, kde byl na všech do jednoho Jan Žižka, archeologické nálezy z doby husitské, kteréžto se sestávaly převážně z kusů trámů, džbánků, sklenic, pár mincí a jedné, ne příliš vzhledné, novodobé prachovky. Nesmíme zapomenout ani na téměř prázdný Husitský sál, kde byla obrovská socha kohosi (J.Ž.) na koni, jeho kůň koukal, jako by nás chtěl všechny pokousat, a jeden omšelý rozladěný klavír, který se ovšem stal zlatým hřebem celé prohlídky.

Co dodat závěrem? Děkuji, že jste dočetli až sem, a jakmile budete mít možnost dostat se do tohoto muzea, neváhejte, využijte ji a zhlédněte tuto úžasnou, interaktivní a nevšední expozici. Vřele doporučujeme všem.

třída 1S