Když nám bylo nabídnuto, že můžeme jet na dvoutýdenní ERAMUS na sever Finska, představili jsme si jen nepříjemnou zimu a osamělé domky obklopené lesy. Až po několika dnech nám došlo, proč mají být lidé právě na takovém místě nejšťastnější na světě.
„Přijďte do školy až se vzbudíte,“ řekl nám po prvním dni ve škole náš učitel Esa, když jsme během odpoledne dodělali práci, kterou pro nás připravil do pátku. Jeho důvěra v nás po opravení několika rozbitých laboratorních zdrojů vzrostla natolik, že nám svěřil i svou rozbitou štípačku na dříví a reproduktor školního rozhlasu.
„Nebyli byste nešťastní, kdybychom zítra začali až v devět?“ požádal nás Esa, protože následující den měli studenti výuku jazyků. Finové se učí téměř výhradně prakticky, prací na zadaných projektech, které mohou v případě zájmu dělat i z domova. Zároveň jejich školy obsahují mnoho jednotlivých zaměření, díky čemuž jsme při její prohlídce navštívili robotické laboratoře, podcastové studio, počítačovou hernu a dokonce i varnu piva, kterou využívají studenti chemie.
Ke konci týdne jsme si zkusili ještě práci s akustickou kamerou, DJI RoboMaster autíčky i ovládání robotického psa.
Depresi z blížícího se návratu jsme mírnili bavením se nad obličeji zděšených Finů, když jsme jim popravdě vyprávěli, jak fungují školy u nás.
Poslední noc jsme ještě stihli pozorovat polární záři, což není kvůli světelnému smogu ani ve Finsku zrovna jednoduché.
Byly to úžasné dva týdny, díky nimž jsme poznali, že škola nemusí znamenat jen tiché sezení v lavici a poslouchání učitele, ale i vlastní invenci, volnost v plánování času, zdokonalování praktických dovedností a trávení společného času hraním her.

Vojtěch Pejša a Jakub Busínský, 3Lb