Nemyslím si, že by učitelé nebo studenti naší školy nesledovali vývoj robotiky a kybernetiky, tedy obory, pro něž se svým studiem připravují. Přesto se občas objeví něco, o čem pouze četli nebo viděli například na internetu. Takové osobní setkání je ovšem cosi zcela jiného.

Do školy se nám zaběhl pes. Ne ledajaký, on to byl vlastně takový robopes. Nekousal, nekadil, neslintal. Pouze vzadu mu podezřele blikala barevná světýlka. Místo vodítka měl dálkový ovladač a uměl toho opravdu hodně. Přitom nakrmit musíte jen jeho baterky. Byl to prostě pes budoucnosti.

Domů bych ho nechtěl, ale můj obdiv si zasloužil. Obdivuji také ty, kteří jej vymysleli, vyrobili a naprogramovali. A všem našim studentům, kteří ho stejně jako já se zájmem sledovali, přeji, aby chápali, proč takové věci vznikají, jak fungují a čím mohou být prospěšné. Protože jen to, čemu porozumím a co dokážu ovládat, mi může smysluplně a bezpečně posloužit.

(gau)
(ilustrační foto: Alza)