Jak naložit se svátkem, který nelze řádně oslavit

Již podruhé v tomto roce se ukrýváme před neviditelným nepřítelem, který v nás vyvolává obavy a ohrožuje naše zdraví. Zadržuje nás uvnitř státních hranic, nedovoluje nám se volně potkávat a nutí nás setrvávat v izolaci našich domovů. Vyvolává negativní emoce a útočí na naši svobodu. Je tu reálná hrozba onemocnění celé společnosti. Při vědomí toho všeho se vracím myšlenkami do doby před více jak třiceti lety, do doby před 17. listopadem 1989. A najednou mi to přijde až nebezpečně povědomé.

Tehdy jsme také slavili 17. listopad jako oficiálně povolený Mezinárodní den studentstva. Měl připomínat těžký osud studentů a jejich rodin, kteří patřili k prvním obětem nacistické zvůle po obsazení Československa v roce 1939 a kteří odnesli touhu po svobodném vyjádření vlastního názoru tím nejcennějším, svým životem. Já si ho ale více pamatuji jako den, kdy jsme v pozici budoucí tolerované „pracující inteligence“ byli upozorňováni, že se brzy staneme součástí soustrojí, v němž nám mohou připadnout jen dvě role. Přidat se k davu rezignujících postav, které kdesi ve studentských letech zanechaly touhu po pravdě a svobodě, nebo se nechat vyhnat mimo společnost a dál živořit i se svými ideály bez šance na uplatnění.

Před úplným začleněním do davu, kam mířila většina z nás poté, co jsme z existenčních důvodů začali upřednostňovat zajištění rodiny před obhajobou osobního přesvědčení, mě zachránil 17. listopad 1989. Komunistický režim si svým chováním přivodil samodestrukci a česká společnost se opět díky odhodlání studentů po dlouhých pěti desetiletích rozhodla vrátit k myšlenkám demokracie a svobody. Myšlenky jsou to vznešené, ale také neskonale křehké a ohrozitelné. Chránit je může jen svobodný, sebevědomý člověk s pevnou vůlí a přesvědčením, že i za cenu útrap chce takové společenské hodnoty hájit.

Nacismus, komunismus a obávám se, že také současná situace nejen tady u nás doma, představují viry, které způsobují svobodnému životu jednotlivce i celé společnosti nebezpečná onemocnění a naopak dávají do rukou nástroj těm, kteří touží po úplném mocenském ovládnutí druhých. Čtěme proto pozorně v odkazu obou 17. listopadů 1939 a 1989. Vnímejme svátek Mezinárodního dne studentstva, který je současně Dnem boje za svobodu a demokracii, jako odkaz všem následujícím generacím. Že není letos tak snadné připomínat si tento sváteční den s přáteli, nevadí. Důležité je, jak s odkazem naložíme každý další den.

Ing. Marcel Gause