S Pavlem Kratochvílem váže mnohé z nás, současných zaměstnanců SPŠ Tábor, dlouholeté přátelství, které se rodilo před desítkami let a upevňovalo se každým novým příběhem, který jsme mohli společně prožívat.
Pavel nastoupil na táborskou průmyslovku v roce 1964 na pozici učitele matematiky a fyziky jako čerstvý absolvent vysoké školy. Měl tu čest setkat se zde s jejími zakladateli a nasávat atmosféru nedávno zrozené instituce. Převzal jejich entuziasmus a přidal ze sebe to nejlepší při předávání vědomostí. Sám jsem to zažil na vlastní kůži jako jeho student v polovině 70. let. Nadchl nás tím, jak dokázal srozumitelně a logicky vysvětlovat matematiku. Jeho hodiny ale nebyly jen o matematice. Inteligentní argumentace, spravedlivý přístup a trefné repliky nám všem pomáhaly vyrovnávat se s neblahými důsledky doby, v níž šlo více o přežívání než o opravdový svobodný život. Tím nám byl příkladem a moji nejlepší přátelé z těch let stejně jako já si zásadní životní postoje osvojili právě zde na průmyslovce.
Nepřekvapí, že během listopadových událostí v roce 1989 byl nejvýraznější osobností protitotalitního odboje na škole a v roce 1990 se stal prvním postkomunistickým ředitelem SPŠ Tábor. Všechny tyto převratné události jsem prožíval po jeho boku, teď už jako jeden z odborných učitelů. A opět jsem se měl co učit. Vlastně až do konce Pavlova působení ve škole, když v roce 2004 odešel do důchodu a já měl po celou tu dobu příležitost být jeho nejbližším spolupracovníkem na pozici zástupce ředitele, jsem od něj čerpal životní zkušenosti a postoje. Za jeho největší přínos škole považuji to, s jakou grácií ji provedl porevolučním obdobím a jak systematicky pracoval na znovunabytí jejího renomé u odborné i rodičovské veřejnosti. Z tohoto základu všichni čerpáme dodnes.
Pavel Kratochvíl byl a zůstane jednou z nejvýznamnějších osobností táborské průmyslovky. Nemůžeme už sice společně diskutovat a realizovat plány, jak posunout dál naši školu. Jeho myšlenky a racionální logika řešení úloh, které přináší život, však s námi zůstávají jako nedocenitelný dar. Díky za to.
Ing. Marcel Gause