Vánoční přání

Na konci každého roku se bilancuje a současně se vyslovují přání do roku nového. Když použiji pro rok 2020 přívlastek „zvláštní“, najde se málo těch, kteří by se mnou nesouhlasili. Výuka probíhala zvláštně, podmínky pro běžný život byly zvláštní, tak nějak zvláštně jsme nikam nesměli, ani se nemohli potkávat s přáteli. Přesto jsme se nevzdali přesvědčení vykonávat svou práci řádně a s nasazením, s vědomím že jsme tu pro naše žáky, přestože oni tu nemohou být ve škole s námi. Naučili jsme se učit distančně a myslím, že dobře, přestože všichni víme, že přímý kontakt v učebně nic nenahradí a efektivita distanční výuky se té prezenční nevyrovná. Kdo chtěl dosáhnout srovnatelných výsledků, musel se připravovat s dvojnásobnou intenzitou. Což platí jak pro učitele, tak pro žáky.

Nebude to trvat dlouho a uplyne rok od okamžiku, kdy se zmítáme mezi stavem nouzovým s nějak nastavenými jinými pravidly a stavem nenouzovým, v němž ovšem přestala platit pravidla zažitá, dosud běžně užívaná. Když jsem před půl rokem někde četl výrok, že už to nebude nikdy jako dříve, odmítavě jsem kroutil hlavou. Už nekroutím. Zvláštní situace, panující bez přestávky už devět měsíců, nám sice sebrala svobodu volného pohybu spojenou s cestováním po světě a z důvodů srozumitelných i svobodu shromažďovací. Dala nám ale čas k přemyšlení, protože co dělat jiného, když nelze dělat to, co nám běžně zabere většinu dne. Myslím, že nevyslovím novou myšlenku, když říkám: pro ty, co nám chtějí vládnout, je to dost nekomfortní stav. A proč to říkám? Protože to, co nám najednou připadá na jednání a chování některých jedinců jako zvláštní, je pro ně normální, trvale běžné. Jen jsme neměli čas to vidět. Nebo jsme to viděli, ale neměli čas to řešit.

Přichází chvíle k vyslovení přání do nového roku. Běžně se přeje štěstí, zdraví, úspěchy v profesním životě … Doba je zvláštní, proto i mé přání bude jiné. V té poněkud zidealizované podobě si přejme, aby ti, co mají momentálně v rukou moc změnit stav věcí k lepšímu, vzali rozum do hrsti a činili vše ve prospěch budoucího života celé společnosti i za cenu ztráty popularity u svých sympatizantů. V té životem odzkoušené podobě si přejme nezapomínat ani ve chvíli, až nám zase bude o něco lépe a budeme moci vykonávat svou práci normálně, na poznání z té zvláštní doby, v níž nám zbyl čas na přemýšlení o věcech veřejných.

Ing. Marcel Gause